Jak tvořím

Chodím krajinou, abych nasál její rytmus, barevnost a energie. Oslovuje mě na každém kroku s různou intenzitou, někdy jsou to změti větví velkého stromu, jindy šelest vrbových větviček ve větru a pak zase ranní mlhavé ticho nad loukou v Oboře u řeky Ohře. Lesk vodní hladiny je nikdy nekončící barevný podnět stejně tak jako barevné příběhy v detailech trávy a lučních květin. Není malých a nudných míst, je třeba jen odbourat od sebe všechen balast praktičnosti a soustředit se na podstatné.

Tyto vrstevnaté podněty se snažím v ateliéru zpracovat, aby vznikaly barevné kompozice podobné těm v přírodě. Tomu odpovídá velká škála „prostředků“, které používám: štětce, špachtle, spreje, rastry, pastely, barvy olejové i akrylové, stěrky. Emoce a zážitky se daří přenášet často v rychlých gestech v řádu minut, a pokud se malba hned od začátku rozvine nadějně, podaří se mi to nejtěžší: začít topit bílé plátno barevným proudem. Napětí je ale velmi pomíjivé a udržet rytmus je někdy obtížné, a tak se k tématům vracím opakovaně, některé obrazy vznikají měsíce, ale i roky. Samozřejmě, že ne vždy vznikne to, co jsem si představoval anebo se obraz rozjede úplně jiným směrem a jsem opět na začátku.

„Finis coronat opus“ je stará pravda, ale při mém amorfním malování je někdy těžké „zrovna tady a teď“ skončit. Někdy na mne konec sám vyskočí z obrazu, jindy se jeví jako nekonečný příběh. Obě cesty vedou ke stejnému: přinášejí adrenalinový pocit štěstí, který si pak užívám.